Typy membrán

Minule jsme se snažili poodhalit základní problematiku materiálů, která nám zajistí, že nepromokneme a nebudeme se koupat ve vlastním potu. Nyní se podíváme na typy laminovaných membrán.

V současnosti existují dva základní typy nepromokavých prodyšných membrán. Jednou je hydrofobní mikroporézní membrána, jejímž nejznámějším představitelem je Gore-tex. Zjednodušeně funguje tak, že v membráně jsou velmi malé dírky, které jsou menší než nejmenší kapička vody v kapalném skupenství a větší než molekula páry. Pára dírkami snadno proniká, molekula vody už ne. Firma Gore se svou membránou přišla jako první a dlouho si držela monopol. Výraz „goráč“ je pro mnoho lidí vlastně synonymem nepromokavé prodyšné membrány a určitě Gore patří dík ve všeobecné osvětě. Svoje výrobky stále zdokonaluje, ale existují určitá fyzikální omezení. Opět zjednodušeně - „do jednoho metru čtverečního prostě víc dírek nenacpete“. Pro využití, kde není zapotřebí řešit extrémní prodyšnost, je Gore-tex určitě skvělou volbou. Velkou nevýhodou mikroporézních membrán je také to, že se postupem času póry zanášejí, údržba je složitá a materiál přestává plnit svoji funkci.

Druhým typem jsou neporézní hydrofilní membrány, jako třeba Gelanots, ze kterého už dlouhou dobu vyrábíme oblečení. Gelanots vyvinula japonská firma Tomen Corporation, kterou v současnosti vlastní Toyota Tsusho. Ano, stejná Toyota Tsusho, která vyrábí i velmi spolehlivé vozy Toyota. Hydrofilní membrány pracují na jiném principu, než membrány mikroporézní. Molekulární stavba a vzájemné vazby mezi molekulami Gelanotsu umožňují transport potu membránou. Opět velmi zjednodušeně si představte pomerančová jadérka, která mají na povrchu velmi savou vrstvičku a jsou nasypány v jedné vrstvě. Pokud se molekula vodní páry dostane do blízkosti Gelanotsu, je vtažena savou částí do membrány samotné. Protože je při povrchu těla větší teplota a vlhkost, než na venkovní straně, vlhkost je vytlačena na druhou stranu oděvu. Hydrofilní membrány v podstatě vytvářejí v materiálu savé cestičky, kterými vlhkost putuje, čemuž napomáhají drobné rozdíly tlaků a teplot na obou stranách oblečení. Má to velkou výhodu v tom, že když se uvnitř člověk zahřívá, zahřívají se i molekuly membrány, jejich pohyb se zrychluje a prodyšnost se zvětšuje. Druhou výhodou neporézních membrán je to, že se do nich nedostávají nečistoty, dobře se udržují a jejich životnost je velmi dlouhá. U laminované membrány Gelanots je nejnižší zaručená nepromokavost 20 000mm/H2O, u mnoha jeho variant je ale vyšší. Prodyšnost Gelanotsu u jeho nejlepších variant dosahuje až 70 000gH2O/24hod. U Gelanotsu Pro, který používáme na bundu Ladakh, je prodyšnost skvělých 50 000gH2O/24hod.

Na druhou stranu ale fyzikální zákony neobelžeme. Občas se setkávám s názorem, že membrány nefungují, nicméně pokud se začnu podrobně vyptávat na podmínky, ve kterých k domnělému „selhání“ membrány došlo, vše se většinou vyjasní. Pokud šlapeme do kopce a značně se potíme, není na světě materiál, který by takové množství potu dokázal odvětrat. Stejně tak pokud je venku téměř 100% vlhkosti, je jasné, že hodně vlhko bude i uvnitř oblečení. Samozřejmě, že membrána jako taková neproteče, ale vzniklá tělesná vlhkost už není kam transportovat. Prostě z vlhka do vlhka nic neprotlačíte ani „kdyby čert na koze jezdil“, ať máte na sobě jakoukoliv membránovou bundu. Takže představa, že účtenka napsaná inkoustem v kapse bude suchá i při celodenním silném dešti je opravdu velmi iluzorní.


« Zpět na výpis novinek

MenuX